Standard knírače malého

FCI – Standard N. 183 / 11. 08. 2000 / Německo

Původ: Německo

Datum publikování platného originálního standardu: 06. 04. 2000

Uplatnění: Domácí a doprovodný pes.

Klasifikace FCI:
Skupina 2: Pinčové, knírači, molosoidní plemena, švýcarský salašnický pes a jiné rasy.
Sekce 1: Pinčové a knírači.
Bez pracovních zkoušek.

Historický nástin
Na přelomu století se vydal do světa kníračí trpaslík z okolí Frankfurtu nad Mohanem. Tehdy se ještě označoval jako malý hrubosrstý pinč. Nebylo žádným lehkým úkolem vytvořit z různých forem, velikostí a typů, a z chaosu tvrdé, měkké a hedvábné struktury srsti malého psa, který by plně odpovídal exteriéru a povahovým kvalitám svého většího bratra středního knírače.

Obecný popis
Malý, silný, spíše svalnatý než štíhlý, hrubosrstý, elegantní, zmenšený věrný obraz středního knírače, bez nedostatků miniaturizace.

Důležité proporce
• Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška odpovídá přibližně tělesné délce.
• Celková délka hlavy (od špičky nosu po týlní hrbol) odpovídá polovině délky hřbetu (od kohoutku po nasazení ocasu).

Povaha
Povaha by měla být podobná povaze středního knírače, ale s charakteristickým temperamentem a chováním malého psa. Chytrost, nebojácnost, vytrvalost a ostražitost dělají z malého knírače příjemného domácího, jakož i hlídacího a doprovodného psa, kterého je možné mít bez problémů i v malém bytě.

Hlava
Mozkovna:
Lebka: Silná a protáhlá, bez silně vystupujícího týlního hrbolu. Hlava má korespondovat s velikostí a sílou psa. Čelo je ploché a bez vrásek, rovnoběžné se hřbetem nosu.

Stop: Výrazně se rýsuje pod obočím.

Obličejová část:
Čenich: Špička čenichu je dobře vyvinutá a vždy černá.

Tlama: Končí v tupém klínu. Hřbet nosu je rovný.

Pysky: Černé, pevné a hladké, přiléhající k čelisti, koutky pysků jsou uzavřené.

Čelisti / chrup: Silná horní i dolní čelist. Požadován je nůžkový skus a úplný, silně vyvinutý chrup (42 zubů), dobře uzavřený a čistě bílý. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, avšak líce nesmí narušovat obdélníkový tvar hlavy.

Oči: Středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé s živým výrazem. Víčka dobře přiléhají.

Uši: Klopené ve tvaru ”V”, vysoko nasazené a stejnoměrně nesené, vnitřní okraje uší přiléhají k lícím, vpředu jsou otočené směrem ke spánku, přičemž paralelní ohyb nemá přečnívat nad temenem.

Krk
Svalnatá šíje je vznešeně klenutá. Krk přechází harmonicky v kohoutek. Je výrazně nasazený, štíhlý, ušlechtile zahnutý a přiměřený k síle psa. Kůže na hrdle je napjatá a bez záhybů.

Trup
Horní linie: Vychází od kohoutku, spadá lehce dolů.

Kohoutek: Tvoří nejvyšší místo horní linie.

Hřbet: Silný, krátký a rovný.

Bedra: Krátká, pevná a hluboká. Vzdálenost od oblouku posledního žebra ke kyčelnímu kloubu je krátká, aby pes působil kompaktně.

Záď: V lehkém zaoblení přechází přirozeně v nasazení ocasu.

Hrudník: Mírně široký, v příčném řezu oválný, sahá až k loktům. Předhrudí je výrazné, je tvořeno hrudní kostí.
Dolní linie a břicho: Slabiny nejsou příliš vtaženy, s dolní částí hrudního koše tvoří vznešenou linii.

Ocas
Přirozeně ponechán.

Končetiny
Hrudní končetiny:
Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu silné, rovné a dostatečně široce postavené. Předloktí je při pohledu ze strany rovné.

Plece: Lopatka přiléhá těsně k hrudnímu koši, po obou stranách je dobře osvalená. Nahoře přesahuje lopatka trnové výběžky hrudních obratlů. Pokud je správně uložená, činí úhel k horizontále asi 50°.

Rameno / paže: Paže přiléhá k trupu, je silná a dobře osvalená, s lopatkou svírá úhel 95°– 105°.

Loket: Dobře přiléhající, ani vybočený ani vtočený.

Předloktí: Při pohledu ze všech stran absolutně rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené.

Zápěstí: Silné, stabilní, od struktury předloktí se odlišuje jen nepatrně.

Záprstí: Při pohledu zepředu kolmé, při pohledu ze strany svírá s podkladem lehce šikmý úhel. Silné a lehce pružné.

Přední tlapky: Krátké a kulaté, těsně semknuté a klenuté (kočičí tlapky) s krátkými tmavými drápy a tuhými polštářky.

Pánevní končetiny: Při pohledu ze strany jsou stavěné šikmo, při pohledu zezadu probíhají rovnoběžně, dostatečně široce postavené.

Stehno: Mírně protáhlé, široké a silně osvalené.

Koleno: Není ani vybočené ani vtočené.

Lýtko: Dlouhé a silné, šlachovité, přechází v silný patní kloub – hlezno.

Patní / hlezenní kloub: Výrazně zaúhlený, silný, stabilní, není ani vybočený ani vtočený.

Nárt: Krátký, směřuje kolmo k podkladu.

Zadní tlapky: Prsty jsou krátké, klenuté a těsně semknuté; drápy jsou krátké a černé.

Pohyb
Pružný, elegantní, obratný, volný a prostorný. Přední končetiny se pohybují pokud možno daleko dopředu, zadní končetiny poskytují – spolu s širokým akčním rádiem a náležitou pružností – potřebnou posuvnou sílu. Přední končetina jedné a zadní končetina druhé strany jsou dopředu vedeny současně. Hřbet, vazy i klouby jsou pevné.

Kůže
Na celém těle těsně přiléhá.

Osrstění Srst má být drátovitě tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a tvrdých pesíků, které dobře přiléhají k tělu. Pesíky však nesmí v žádném případě být příliš krátké, aby se dala prověřit jejich kvalita. Nesmí být ani rozcuchané ani zvlněné. Srst na končetinách nebývá často až tak tvrdá. Srst na čele a na uších je krátká. Typickým znakem je nepříliš měkký vous a husté obočí, které lehce zastiňuje oči.
Barva:
• Černá s černou podsadou.
• Pepř a sůl.
• Černostříbřitá.
• Bílá s bílou podsadou.
Chovným cílem zbarvení pepř a sůl je střední tónování s rovnoměrně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné nuance od ocelově šedé až po stříbrošedou. Zvíře musí mít tmavou masku, která podtrhuje celkový výraz, a musí harmonicky korespondovat s příslušným barevným rázem. Zřetelné světlé odznaky na hlavě, hrudi a končetinách jsou nežádoucí.
Chovným cílem černostříbřitého zbarvení jsou černé pesíky s černou podsadou; bílé odznaky nad očima, na lících, ve vousu, na hrdle, dva oddělené trojúhelníky na přední straně hrudi, na záprstí předních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně zadních končetin a v oblasti mezi ocáskem a pánevními hrboly. Čelo, týl a vnější strany uší mají být černé stejně jako pesíky.

Výška a hmotnost
Kohoutková výška: Psi a feny mezi 30 až 35 cm.
Hmotnost: Psi a feny cca. 4,5 až 7 kg.

Vady
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za chybu, jejíž hodnocení by mělo být provedeno v přesném poměru ke stupni odchylky.

Pozoruhodné vady:
• Těžká nebo kulatá hlava.
• Vrásky na čele.
• Krátká, špičatá nebo úzká tlama.
• Klešťový skus.
• Silně vystupující líce nebo lícní kosti.
• Světlé, příliš velké nebo kulaté oči.
• Nízko nasazené nebo velmi dlouhé, různě nesené uši.
• Volná kůže na hrdle.
• Podbradek, úzký krk.
• Příliš dlouhý, protáhlý nebo měkký hřbet.
• Kapří hřbet.
• Spáditá záď.
• Nasazení ocasu překlopené směrem k hlavě.
• Dlouhé tlapky.
• Mimochod.
• Příliš krátká, dlouhá, měkká, zvlněná, huňatá nebo hedvábná srst.
• Hnědá podsada.
• U zbarvení pepř a sůl – úhoří pruh a černé sedlo.
• Nečistě oddělené hrudní trojúhelníky u černostřibřitého zbarvení.
• Odchylka do 1 cm nad a pod daný výškový limit.

Těžké vady:
• Nemotorná nebo lehká, nízká nebo vysokonohá stavba.
• Obrácený pohlavní výraz (např. samčí u feny).
• Vybočené lokty.
• Strmé nebo sudovité postavení zadních končetin.
• Příliš dlouhé lýtko.
• Vtočený hlezenní kloub.
• Příliš krátký nárt.
• Bílá nebo skvrnitá srst u barevného rázu černý a pepř a sůl.
• Skvrnitá srst u barevných rázů černostříbřitý a bílý.
• Odchylka o více než 1 cm a méně než 2 cm nad a pod daný výškový limit.

Vylučující vady: • Znetvoření jakéhokoliv druhu.
• Vadný typ.
• Vada skusu jako podkus, předkus, nepravidelný skus.
• Hrubé vady v jednotlivých oblastech jako vada stavby, srsti a barvy.
• Odchylka o více než 2 cm nad a pod daný výškový limit.
• Plaché, agresivní, zlé, přehnaně nedůvěřivé, nervózní chování.

Poznámka
Psi musí mít dvě viditelně vyvinutá varlata, která se celá nacházejí v šourku.